Ještě nedávno měl tento region ve světě vín reputaci levných vins ordinaires, která byla v litrových lahvích nebo plastových obalech určena pro běžnou konzumaci masám a reprezentovala celou třetinu produkce vín ve Francii.  Chronická nadprodukce byla podporovaná nekonečnými subvencemi a tím se dařilo tento trend po dlouhou dobu udržet.  Avšak důraz na kvalitě a fakt, že mladí lidé se začali odklánět od "proletářského pití", za  jaké bylo v nedávné minulosti ve středomořských státech běžné konzumní víno považováno, způsobily, že se něco muselo změnit.

Přestože zde nastalo masivní klučení vinohradů, kterému napomáhaly vládní dotace a zavedení kategorie Vins de Pays, což výrazně snížilo výnosy, Languedoc je stále považován za největší vinařský region na světě se svými 300 000 hektary (téměř s třikrát větší rozlohou vinic než Bordeaux) a závratným počtem pěstitelů a vinohradníků (30 000), kteří prodávají své hrozny ne méně než 350 družstvům. Celková kvalita vín se výrazně zlepšila během posledních deseti let a na trh přicházejí nová vína od vinařů, kteří vysadili vinice na svazích a na tak chudých půdách, kde se opravdu ničemu jinému než révě vinné a divokému porostu, jakým je místní prales garrigue, nedaří.

Na rozdíl od jiných regionů Francie (Alsasko je jedinou výjimkou) se zde jakostní vína uvádějí na trh jako známková i odrůdová, která jsou vyrobena z tradičních odrůd oblastí Midi (Středozemí), jako jsou Mourvèdre, Syrah, Cinsault, Carignan a Grenache.  Avšak najdou se zde i mezinárodní favorité: Merlot, Cabernet Sauvignon, Chardonnay či Sauvignon nebo jejich kupáže s exotičtějšími kultivary, jako jsou např. Viognier, Marsanne, Roussanne a Rolle, které se stylem velmi podobají vínům z Nového světa.  Není divu, mnoho protinožců i severoevropanů se již do této oblasti přistěhovalo, kde se za poslední desetiletí ve vinařství docela dobře adoptovali a etablovali.

Apelace nebo značky, které se již staly pojmy ve světě vín jsou např. Pic St. Loup, Muscat de Frontignan nebo de St. Jean de Minervois, La Livinière a další. Ovšem ne všechna vysoce respektovaná vína  nesou tzv. nejvyšší označení kvality AOC (Appellation d'Origine Contrôlée).  Jedním takovým jménem, o kterém Hugh Johnson píše, že je to jedinečné "cru" oblasti Midi, je Mas de Daumas Gassac, 400 let stará usedlost - mas, kde Aimé Guibert s manželkou a pěti syny tvoří unikátní vína nesoucí "pouhé" označení Vin de pays de l'Hérault. Nasedli jsme do jeho terénního auta s jeho věrnou psí společnicí jménem Cala, aby nám tento neúnavný průkopník languedockých vín pyšně ukázal své vinohrady, kde právě probíhala sklizeň hroznů. Usedlost Mas de Daumas Gassac se svými 50 ha vinic se nachází v kopcovité krajině nějakých 10 km od silnice spojující města Gignac a Aniane a nedaleko historického místa St. Guilhem-le-Désert a jeho reputace na druhé straně Atlantiku zřejmě dosáhla již takových proporcí, že se kalifornský vinařský magnát Robert Mondavi snažil uzmout také něco z jeho slávy, když se před pár lety pokusil o koupi (vlastně spíš o pronájem v ceně zrnka pepře) 50 ha (ve skutečnosti 300 ha) pralesa garrigue v sousedství jeho vinic. Vinaři z Aniane v čele s Aimé Guibertem úspěšně odporovali tomuto projektu (což bylo mnohdy ve vinařském světovém tisku komentováno jako francouzské reakcionářství), jenž by zcela zničil tento unikátní kousek země a jeho mikroklima. V nadmořské výšce 300-500 m, kde noční vánek chladí  hrozny dokonce i v nejparnějších vedrech, s vinicemi obrácenými směrem na sever, na vápencovém podloží a chudé půdě s vynikající drenáží se pěstují odrůdy Cabernet Sauvignon (80 %), Malbec, Syrah, Tannat, Petit Verdot, Carmenère, Muškát, Chenin Blanc, Viognier, Petit Manseng, Marsanne, Roussanne, Petite Arvine, Nebbiolo, Tempranillo, Malmsey, Voskehat a jiné neobvyklé kultivary.  Vinice, z nichž nejmladší jsou 25 let staré, jsou obdělávané pouze organicky a výnosy nepřesahují 37 hl/ha.  Vína z těchto poloh jsou obohacena intenzivním aroma divoké máty a tymiánu, které jsou cítít téměř po celém území Languedocu, což dává místním vínům další dimenzi. Z pralesa garrigue vedou cestičky, po kterých si chodí "nezvaní hosté" jako jsou kanci na mls do vinohradů.  Ovšem na rozdíl od většiny francouzských lovců, Aimé Guibert divokou zvěř nestřílí a tvrdí, že by nezastřelil ani špačka.

Stejně jako vinice Domaine de Daumas Gassac, také vinice jeho souseda, Château Capion, se těší těmto unikátním geografickým a klimatickým podmínkám v lokalitě údolí říčky Gassac, která je přítokem řeky Hérault. Tuto usedlost o 75 ha vinic koupila v roce 1996 švýcarská rodina, která je rovněž vlastníkem renomovaného vinařství Saxenburg v Jižní Africe. Birgit a Adrian Bührer jezdí pravidelně do Mariánských Lázní, kde jsme se s nimi poprvé setkali a tak slovo dalo slovo a my jsme přijali jejich pozvánku na Fête de Vendanges neboli slavnosti vinobraní, které Château Capion pořádá každé dva roky. Zámeček, který byl postaven rodinou Capion z Gignacu ve stylu Chenonceaux na Loiře je nyní domovem Bührerových a jejich pěti dětí, které studují na různých školách ve světě a zde se rodina schází o víkendech. Aimé Guibert, jehož rodina má své kořeny v Languedocu, takový životní styl vůbec nechápe a svého souseda upřímně lituje:. "Představte si žít jeden týden v Africe, druhý v Brazílii, třetí v Indonésii, čtvrtý v New Yorku atd. a s rodinou se setkávat jen o víkendech - pauvre mec!", lamentoval.

Na letošní slavnosti v Château Capion se sjelo na 200 hostů z 25 zemí světa. Po uvítacím aperitivu, jakým byla Cuvée Apolonia, barikové Chardonnay pojmenované po jedné z Bührerových dcer, hosty přivítal zámecký pár oděný do čínského hedvábí.  Ostatně celý zámek byl zvenčí vyzdoben v duchu čínského stylu, čínský ensemble ze St. Gallenu ve Švýcarsku předvedl lví a kung-fu tance ("fu" znamená v mandarinštině "štěstí", které, jak obecentstvu Adrian Bührer vysvětlil, skládá se z pěti elementů:  spokojenosti, prosperity, dobrého zdraví, dlouhé životnosti a konečně šťastného odchodu duše na onen svět a její převtělení...) a po dramatickém představení následoval čínský raut za doprovodu vynikajících vín tohoto vinařství, kde konzultuje Jihoarfričan Nico van der Merwe. Tento nositel titulu South African Winemaker of the Year (nejlepší vinař roku JAR), je znám svým výrokem, že terroir viničních tratí v těchto polohách horního Gassacu musí být "vinařův sen".

Náš pobyt v Languedocu dále pokračoval putováním po stopách historie katarů na území ohraničeném z východu městy Béziers, Narbonne a Perpignan, Toulouse, Foix, Castelnaudary a Carcassonne na západě a Albi, Cordes a Gaillac ze severu. Jméno Languedoc je odvozeno od jazyka (franc. "langue  =  jazyk, řeč) occitánského, kterým se v tomto regionu mluvilo až do středověku neboli "langue d'oc", řeči dvorních básníků a trubadúrů (as opposed to the "langue d'oil").

Obyvatelé tohoto kraje byli tradičně považováni za non-konformisty a tak ve 12. století přijali víru o dualitě pojednávající o dobru a zlu, což Vatikán považoval za kacířství.  Za souhlasu francouzského krále Filipa Augusta. vyhlásil v roce 1208 papež Inocenc III. křižácké tažení proti albigenským kacířům - katarům (cathar = čistý, dokonalý; z tohoto slova je odvozen i český výraz kacíř, albigenští = výraz odvozen od města Albi a místa vzniku této odnože křesťanství), které vedl smutně proslulý Simon de Montfort.  Kataři si však postavili v nehostinné krajině Languedocu nedobytné pevnosti a hrady, které byly dobyty jen obléháním a přerušením zdrojů vody.  Vyčerpaní a žízniví kataři byli pak vyzváni, aby svoji víru odvolali pod hrozbou upálení na hranici, včetně svých žen a dětí.  Ti však byli neoblomní a někteří se sami vrhali en masse z útesů skal na zapálené hranice v údolích a soutěskách v podhradí, jiní byli zmasakrováni po tisících při krvavých bitvách ve městech Béziers, Toulouse a Carcassonne.  Toto křižácké tažení trvalo přes celé století.  Mnoho zřícenin hradů a pevností katarů, jako jsou impozantní Quéribus, Montségur, Peyrepertuse, Puilaurens a Usson se zachovalo a dodnes nám připomínají tragický osud Languedocu, jenž byl připojen k francouzskému království v roce 1271 kdy vymřel rod de Poitiers po meči i po přeslici a kataři byli systematicky vyhlazeni (poslední byl Guillaume Bélibaste, jenž byl chycen na základě udání v Katalánsku a odsouzen k upálení na hranici v roce 1321). Poté byly kultura i jazyk occitánského národa tvrdě potlačeny.  Dnes se však v těchto oblastech začínají objevovat nápisy měst a vesnic vedle francouzštiny také v occitánštině (např. Saint Chinian - Sanch' Inian, Minerve - Ménerba aj.).

Nekonečný lesní porost garrigue, do kterého se mísí vůně divokých bylin, tymiánu, rozmarýnu, máty a šalvěje, se střídá s hlubokými skalnatými soutěskami, na jejichž dně teče potok, říčka nebo řeka a které jsou plné jeskyní, je součástí národního parku Haut Languedoc.  Tam kde porost garrigue a skály gorges končí, lze spatřit zelené pastviny plné stád ovcí, tu a tam odlehlou  vesničku na vrcholku kopce, ve které to vypadá jako kdyby se tam zastavil čas a pouze spící psi natažení přes ulici v hodinách odpolední siesty nebo promenující se siamské kočky nasvědčují o životě za zavřenými okenicemi, které chrání příbytky před sluncem, odkud tu a tam doléhají lidské hlasy a kde se dveře domů nezamykají.  Městečka v údolích jsou temná a zasmušilá, avšak nikoliv jejich obyvatelé, kteří jsou plní života a elánu nebo si líně pod platany hrají pétanque. Domy jsou v těsné blízkosti silnice, kde je téměř nemožné vyhnout se autu jedoucímu v protisměru a tak se člověk skutečně diví jak to, že jich pár neskončí přímo v kuchyni jejich obyvatel...

Městečko Minerve, které dává název vinařskému regionu Minervois, je poněkud jiné. Nachází se na skále nad soutěskou říčky Cesse a je součástí "podhradí" bývalé pevnosti, zničené po dlouhém obléhání v roce 1210, z které dnes zbyla pouze jedna věž, prekérně se naklánějící nad domky podél hlavní ulice vedoucí z města.  Silnice jsou širší, ačkoliv přístup jiným než místním vozidlům přes padací most není dovolen.  V reprezentační prodejně vinařského družstva Les Crus du Haut Minervois - Les Trois Blasons, jehož sklep s degustační místností jsou vestavěné do bývalých střílen hradu Minerve nám sklepmistr Georges (na snímku) představil pestrý sortiment tohoto družstva včetně vynikajícího fortifikovaného Muškátu.

V Auberge de la Bergerie poblíž St. Guilhem-le-Desért a Grotte de Clamouse, odkud je krásný pohled na gorges řeky Hérault a která je populárním místem pro nedělní výletníky, nám k mladému jehňátku z Aveyronu upečeného dorůžova majitel doporučil oblastní víno Vin de Pays nazvané L'Originale, které na vinném lístku restaurantu bylo nabízené za pouhých 10 Eur.  Zachutnalo nám tak, že jsme si druhý den zajeli do obce Brignac, uvedené na etiketě, abychom si pár lahví tohoto skvělého vína koupili. Nebylo to jednoduché najít vinařství Mas de Mare - v Brignacu jsou pouze dva vinařské podniky a žádný z nich nenesl  toto jméno.  Měli jsme však štěstí a ochotný starý pán na kole, který právě rozvážel do několika domácností noviny, k nám po své objížďce přisedl do vozu Smart for Four a se slovy, že to není jednoduché, nás zavezl do vznikajícího moderního vinařství za vesnicí, jehož majitelem je Ir holandského původu Dominique Mutsaars s enologem Markem Portalem.  Stejné víno u zdroje bylo za 6 Eur a tak jsme si jeden kartón vzali s sebou do letadla...

Tento článek byl rovněž publikován v časopise Beverage & Gastro č. 1-2/2005