Gustibus si tentokrát vypůjčil křídla a přiletěl se sedmi šťastlivci do Portugalska společností Ryanair z londýnského letiště Stansted, kam jsme pro změnu přiletěli z Prahy společností easyJet.  Na letišti v Portu si nás vyzvedl Luis Ataíde, řidič, kterého nám i s 9-místní VW-Caravelle laskavě poskytla portugalská vládní agentura ICEP po celou dobu našeho pobytu.  První večer jsme byli ubytovaní v luxusním hotelu Infante de Sagres přímo v centru města.

Po snídani s portském si nás Luis vyzvedl a po krátké cestě podél nábřeží řeky Douro a čtvrtí Ribeira, která je zařazena mezi památky UNESCO a kde stojí slavný Factory House, jsme přejeli most Dom Luis I, postavený belgickým inženýrem Théophilem Seyrigem a následníkem Gustava Eiffela, na druhou stranu řeky  Zde, ve Vila Nova de Gaia, mají své vinné sklepy (anglicky lodges, portugalsky armazens) téměř všichni výrobci portského, kteří se podle nepsaných pravidel nazývají port shippers.

První návštěva - firma Sandeman (zal. 1790 mladým Skotem Georgem Sandemanem, který si k tomuto účelu půjčil 300 guineas od svého otce), kde nás přivítali naši dobří známí, PR manažerka Lígia Marques a ředitel exportu João Graça, spolu s Helderem Martinsem, šéfem agentury ICEP.

Na nádraží São Bento v Portu, které se těší reputaci nejhezčího nádraží na světě, jsme nastoupili do vlaku Comboio do Douro, který nás dovezl na malebné nádražíčko Pinhão ve vinařské oblasti horního toku řeky Douro.
 
Na všech hospodářstvích (quintas), která jsme v oblasti Douro navštívili - Quinta de Monsul (Porto Rozès), Quinta da Pacheca, Quinta do Crasto, Quinta de la Rosa a Quinta do Bom Retiro (Porto Ramos-Pinto) - právě probíhalo vinobraní.

V Portugalsku berou PR tak seriózně, že se o hosty vinařství bude po dobu jejich návštěvy starat sám majitel (popř. jeho top management), který se osobně věnuje celé skupině po celou dobu, včetně exkurze do vinohradů, návštěvy sklepního hospodářství a výrobních hal a laboratoří-degustačních místností, kde se ochutná zpravidla celý sortiment vín, poté s nimi zasedne ke stolu buď k dlouhému obědu či večeři, při které nechybí ani ceremoniál otevírání starých vintage portských rozehřátými kleštěmi a nakonec každému účastníkovi předá dárek v podobě jednoho či dvou lahví svého nejlepšího vína a zpravidla ještě nějakou pěknou knihu o portském.  A navíc to vše v průběhu vinobraní, kdy si mnohdy všichni ještě společně zašlapou hrozny na ročníkové portské a zaskotačí si v rytmu hudby v žulových  lagares (ve firmě Rozès se ředitel António Saraiva v sobotu večer v průběhu večeře vzdálil na hodinu ze svatby svého syna, aby se s naší skupinkou z České republiky mohl osobně přivítat!).

Stejně jako všude jinde na Douru, i v hospodářství Quinta do Crasto probíhalo vinobraní.  Majitel Tomás Roquette nás vzal na exkurzi do vinohradu, kde jeho brigádníci - roga - právě sklízeli hrozny odrůdy Touriga Franca. Spolu s australským "létajícím vinařem" Dominikem Morrisem, následníkem Davida Baverstocka, pak pečlivě hrozny třídí na běžícím páse.  Quinta do Crasto se vyznačuje kromě premium značek portských vín také významnou produkcí tzv. vín stolních (což v Portugalsku znamená vín nedolihovaných).  Jejich vína z vinic osázených téměř 100 let starými keři, jako jsou Vinha Maria Teresa a Vinha na Ponte jsou legendární. 

Na konci polní cesty, která se náhle změní v tzv. "kočičí hlavy" se nachází Quinta do Bom Retiro, což v angličtině znamená "good retreat" a  česky se asi nejlépe přeloží jako "dobrá pohoda". Také zde právě probíhalo vinobraní, ale generální ředitel věhlasného podniku Porto Ramos-Pinto a přímý potomek zakladatele Adriana Ramose-Pinta - João Nicolau de Almeida, jeho PR manažerka Rita Martins a Freddie Grimwood, kanadský žurnalista britského původu žijící v Portugalsku, na nás čekali na zahradě pod pergolou s tuctem vychlazených lahví piva značky Sagres a pozvali nás do bazénu. A to bylo slovo do pranice, které nám věštilo, že se zde nebude jednat o zcela obyčejnou návštěvu. Následovala smršť v podobě ochutnávky sortimentu této firmy:  pět nedolihovaných rezerv Duas Quintas - Quinta de Ervamoira a Quinta dos Bons Ares, 12 portských vín - od suchého bílého, přes Lágrimu, 10, 20, 30, 40letých Tawny, Ruby, Reservy Collector, LBV a konečně Vintage a poté večeře na terase s vyhlídkou na vinice oblasti Douro, nad kterými právě vycházel měsíc v úplňku.

Po obligátním portském Vintage v kombinaci se sýrem Queijo da Serra v doprovodu kdoulového želé jsme šli zkontrolovat šlapače v kamenných lagares a netrvalo dlouho než převážná většina z nás naskákala do šlapacích koryt a přidala se k fázi běžně nazývané "liberdade".  Ostatně rubínově zbarvené nohy potřebují důkladnou sprchu...

A pokud někdy v budoucnu budete pít ročník 2005 vintage portské od tohoto výrobce, připomeňte si, že je šlapala nejedna česká noha!